Město v mlze
1. Město koupe se v mlze, jako v rozlité smetaně,
reflektory kreslí pruhy do bílé tmy,
a lidé na svých cestách působí poněkud zmateně
a ptají se kde jsou a kdo jsme vlastně my.
2. Mírně rozčílený pán, jako vystřižený z komiksu
a dáma která slova používá jako zbraň,
v malé tlačenici přesně podle pohádkových předpisů
srazí se a po pohledu následuje dlaň...
ref:/: Jeden zimní den
a stovky příběhů
jen tak se vylít ven
jak řeka bez břehů :/
...pospíchat ulicí dolů...
3. Každý je veršem, co k sobě hledá rým
a když ho najde, už zbývá jen krok,
píseň je stejná a já dobře vím, že
kolik je lidí, tolik může být slok.
Požár
1. Kam dřív se dát?
Kdo hledá, najde svůj svět
a v něm skleněnku pro štěstí.
Běžet a stát,
vpíjet se do nebe, do Tebe,
do všech věcí.
Mít pevný řád,
hrát aspoň pět hodin denně
a nevnímat okolí.
Napořád.
A život plyne a pro mě
je pořád stejný.
ref: Snad jsem to já...
Jeden z nás, jeden z mála,
potlesk a chvála.
Ale po nás...požár doutná.
2. Kam měl bych jít,
vlevo mě nečeká nikdo,
vpravo ti, které nemám rád.
Sedět a pít.
A do noci zpívat,
že život je krásný.
*Hledáme vize,
hledáme nový přístup.
A málo myslíme na ty, co dali nám základ
a mohli nás kupředu vést.
A tak bloudíme v kruzích a ve slepých ulicích
zavřeme oči - to proti světlu
co pálí,
pálí
dál,
dál.
ref: Snad jsem to já...
Tvá
Země je deska a Slunce se točí kolem ní
a Ty jsi hezká, jako žár polední.
A Ty jsi krásná jako smrt, která chodí kolem nás,
tak pojď se ohřát, než nás všechny spálí mráz.
1. ona: Běž a neříkej nic,
odpověď oba známe.
on: Vždyť všechno má rub a líc,
i světlo se na hraně láme.
Ještě není konec všem dnům
a není vše tak, jak se zdá.
ona:Sám víš, že nevěřím snům
a pravda víc barev má.
Bílá
jen Tobě se zdá,
tak nech mě být, já nikdy nebudu Tvá.
2.on: Mizíš bez rozloučení
a tvrdíš mi, že je to správné.
ona: A ty čekáš na odpuštění
ale ono to není tak snadné.
Ještě nejsem připravená,
on: ale já se necítím vinen.
ona: Duši jak peří archanděla
on: a srdce zalitá vínem.
Zbývá
jen překročit práh
a tak jako mockrát i dnes zas budeš má.
ref 1: Chci být tvůj kočí, jen prásknout bičem,
tělo se stočí, otočím klíčem,
na druhé straně svět jenom pro nás,
ještě můžeš jít zpět, ale pak prohráls...
ref 2: Touha je pád kamsi dolů,
kde není žádnej řád, tam budem jenom spolu,
tak veď moji dlaň, já nevím, zda smím -
své tělo znám, chci potkat se s Tvým.
3. sloka = 1.sloka
Za oponou
1. Pod ledem spí a možná, že se usmívá,
jak divně to zní, jak divně to vyznívá,
nějak divně se nám dneska daří
a paní Andrewsová další žlučový likér vaří.
2. Jen černá tma, však někde v ní jsou lidé
a každý nás zná a všichni čekají co bude,
a všichni touží být při tom, přitom
nikoho nezajímá co bylo a co bude potom.
* Chop se své role, roztáhni perutě
dokud máš čas, dokud jsi na světě,
vteřina za vteřinou, minuta k minutě,
možná se potkáme a nebo minu tě,
ve zlaté kapli, stejně jak v Redutě
přichází potlesk a představení končí...
ref: Ale za oponou všechna slova v nás
ztrácejí svůj původní ráz,
za oponou ti, kdo před lidmi se líbali,
teď staví mezi sebou hráz.
** Žijem své role, hrajem své životy
úsměv je scénářem předepsán.
Pro pírka citů skáčeme přes ploty,
krademe po troškách kde se dá.
Shakespeare je mrtev a na počest mistrovi
ve sklenkách topíme zbytkový žal.
Ale máme strach z chvíle, kdy někdo vysloví:
Co bylo? Co je? A co bude dál?
Možná není to znát,
možná jsme slepí,
možná nic není, jak má být.
3, jako 1, ...hra plyne lehce nikdo připustit
nechce, že Za oponou...(ref)
Zápisník zašlých lásek
ref: Nad hlavou zápisník zašlých lásek
a milenců co dávno spí s jinou.
Po vzoru prodejných krásek
nechají odkaz dříve než zhynou.
A já stále přemítám, co mi brání
zahodit svědomí a při plném vědomí stát se jedním z nich.
1. Možná jsi to Ty, možná něco mezi nebem a zemí
a nikdo vlastně neví, jaký se píše rok.
Čtyři holé zdi a postel kde se tvá touha změní
v realitu snění, zbývá už jenom krok -
stranou, nebo projít branou
vítězů a poražených.
S obavou hranou zase stáváš se pannou
a svým jménem doplníš...
ref: Nad hlavou zápisník...
2. Možná, že tě znám, možná byl jsi můj čtvrtý nebo pátý,
nikdo není svatý, ani tak nejsem já.
Říkáš, že jsi sám, tak pojďme zkusit, co se změní,
když hranice tu není, jen některým se zdá -
nutné, možná trochu smutné
odejít a zapomenout.
Nikdo nevrací vstupné a pak jak když utne...!
Co ty víš...?
ref 2x: Nad hlavou zápisník..
Zahrada
1. Líně jak dítě mi v klíně se uvelebíš,
tváře ti hoří a pálí mě na rukou,
najednou zdá se, že ztrácíme otěže,
teď už nás nedoženou.
ref: Z višně se nepadá,
když celá zahrada
stala se tvojí ženou.
Jen děti mají se,
když někdy ztratí se,
hned na to zapomenou.
2. Ptáš se, zda znáš mě, zda víš, co tě ještě čeká,
v duši mi dřímá má víra, že pochopíš.
Nemysli, že bys mi vstoupit směl do mysli,
i když jsi zas o kus blíž.
ref: Z višně se nepadá…
3. Dávno se málo mi zdálo být potěšením,
čím víc mi dáváš, tím víc tě chci mít.
Schovávám do kapsy strachy, že kdepak jsi,
že by mi tě mohli vzít.
ref: Z višně se nepadá…